Lucie Bendová: Že hraju jako Gatusso? To beru!

foto: Pavel Jiřík

Talentem roku v ženském fotbale byla za rok 2022 vyhlášena slávistka Lucie Bendová. Její kariéra nabrala rychlý spád, prošla z kategorie U17 do U19 a zapracovala se do áčka Slavie. Do nového roku stihla vyléčit své nepříjemné zranění a jde do něj stoprocentně naplno.

Jaké to bylo přebírat před zaplněným sálem v Trutnově takovou cenu?

Je to pro mě neuvěřitelné. Nečekala jsem, že to budu právě já. Musím přiznat, že nervozita tam byla, nebyla jsem si jistá, co budu na pódiu říkat. Cenu beru jako zásluhu za celý rok, ve kterém jsem na sobě tvrdě pracovala. Musím také poděkovat své rodině, kteří za mnou jezdí nejenom do Prahy, ale také na některé zahraniční zápasy. A také samozřejmě všem mým trenérům a spoluhráčkám.

Karel Rada o vás řekl, že jste udělala velký pokrok, že je vidět, že na sobě pracujete. Co na to říkáte, když to o vás řekne trenér reprezentace?

Tohle mě opravdu zahřeje u srdíčka, když to takový trenér řekne. Je to ale také velký závazek do budoucna. Opravdu se snažím na sobě každý den pracovat. Potěší mě, když je to vidět.

Když se na vaši kariéru podíváme, tak jste to vzala dost hopem, sedmnáctka, devatenáctka, áčko Slavie. Není to až moc rychlé?

Ze začátku to možná docela rychlé bylo, ale myslím si, že jsem se rychle mezi starší holky začlenila a zvykla jsem si na to. Už mě asi jako mladší hráčku ani moc neberou, i když je pravda, že ještě občas nosím pomůcky na trénink. No někdy, spíš vždycky. (úsměv)

Co vaše zranění z derby, jak k němu došlo? Už jste v pořádku?

Bylo to pět minut před koncem prvního poločasu, hned jsem věděla, že to nebude dobré, už jsem ten kousek do přestávky jen tak na hřišti doskákala. Ale teď už jsem fit, do nového roku půjdu stoprocentně naplno.

Přišla jste o Ligu mistryň, nemrzí vás to ještě?

Mrzelo mě to, bohužel fotbal je někdy takový. Život jde dál. Je to těžké sledovat takové zápasy jenom z tribuny. Ale nedalo se s tím nic dělat.

Trenér Slavie Karel Piták mi o vás říkal, že jste pojetím hry takový Genaro Gatusso. Co tomu říkáte?

(Úsměv). Jsem taková na hřišti trochu zabejčená. To je pravda. Chci se rvát o každý míč, jít do všeho naplno. Věřím, že tohle je moje silná stránka.

Kdo vás vůbec přivedl k fotbalu?

Moji rodiče, můj starší brácha hrál v mém rodném městě ve Velkém Meziříčí fotbal, a tak mě rodiče vzali na první trénink. Hned mě to začalo bavit. Bylo mi osm let, když jsem šla do Slavie. Byly ještě střídavé starty a mohla jsem hrát za kluky i za holky. Trénovala jsem v týdnu s kluky, na turnaje a zápasy jsem pak jezdila hrát za holky.

Neříkejte, že to bylo snadné v osmi letech se vydat z Meziříčí do Prahy…

Ve všem mě podporovali rodiče a všude mě vozili, bez nich by to prostě nešlo. Věřili mě, že to má smysl a stojí to za to. Jsem ráda, že jsem se jím možná i tímto večerem trochu za to všechno odvděčila.

Na co budete z minulého roku nejvíce vzpomínat?

Určitě na EURO devatenáctek u nás, na které jsem jela jako nejmladší hráčka. Tam jsem získala hodně velké zkušenosti, viděla jsem u ostatních týmů, jak to chodí a co všechno fotbalistky už v tomhle věku umí. Jak se dá všechno dělat mnohem rychleji, jak se ke všemu přistupuje naplno. Uvědomila jsem si i já sama, že musím na spoustě věcí ještě pracovat.