„Mali si nezaslouží být vyřazeno tímto způsobem a my také ne,“ řekl francouzský trenér Guinei Michel Dussuyer, když komentoval skutečnost, že o druhém postupujícím ze skupiny D letošního Afrického poháru rozhodne los.
Oba týmy totiž dohrály skupinu se stejným skóre 3:3 a třemi body. Regule o dodatečném zápasu či penaltovém rozstřelu nemluví, a tak se opravdu losovalo.
Nebylo to v historii fotbalu poprvé. Například v roce 1954 skončilo nerozhodně dodatečné utkání o postup na mistrovství světa mezi Tureckem a Španělskem. Hrálo se na neutrálním stadionu v Římě. Penaltový rozstřel tehdy neexistoval, takže přivedli čtrnáctiletého Luigiho Gemmu, syna jednoho z pracovníků stadionu. Zavázali mu oči a on z losovacího bubnu vytáhl míček s nápisem Turecko.
V Itálii se losovalo se i o třicet šest let později na mistrovství světa. Holanďané a Irové dohráli svůj poslední zápas ve skupině s remízovým stavem a los musel určit, kdo z nich ve skupině skončí druhý a postoupí přímo, a kdo skončí třetí a kvalifikuje se jako jeden z nejlepších týmů na třetím místě. Nikdo nejel domů, ale že by o nic nešlo, to se zdaleka říct nedá.
Sepp Blatter, tehdy druhý nejvýše postavený muž FIFA, vložil papírky s názvy klubů do míčků do jedné nádoby a do druhé dal čísla 2 a 3. Pozval jednu z hostesek a ta míčky s úsměvem zpárovala a poslala Irsko proti Rumunům, které udolali na penalty, a Holanďany proti pozdějším mistrům světa z NSR.
Los je pro tyto zřídkakdy vyskytující se náhody evidentně tím nejhorším řešením. Proto se po vyčerpání všech sportovní kritérií v pořadí před něj domýšlejí další faktory. Třeba v kvalifikačních turnajích UEFA EURO pro mládežnické kategorie je to nižší počet žlutých a červených karet. V Lize mistrů na los nikdy nedojde. Posledním kvalifikačním kritériem je klubový a národní koeficient. V obou případech platí alespoň to, že přímo na hřišti se nerozhodne, ale oba kluby ví, na čem při jistých okolnostech jsou, a mohou se s tím snažit ještě do poslední chvíle poprat.
Na Africkém poháru měla více štěstí Guinea. Nikým neporažené Mali jede domů. To víte, že hned po losování se spustila diskuse, že je to kruté. Ta zcela jistě podobné hře s náhodou na příštím turnaji zabrání. Inspirace se najde v Evropě. Nebo třeba někdo řekne, ať se počítají střely na branku a rohové kopy, aby postoupilo to mužstvo, které přece jenom útočilo víc. Možná to byl ve čtvrtek poslední los o postup, který kdy fotbal zažil.
Vystudoval obor angličtina-čeština na FFUK. Po studiu pracoval jako učitel angličtiny, překladatel a sportovní reportér. V období 2003-2011 působil ve Slavii, v posledních čtyřech letech jako její mluvčí. V současnosti je fotbalovým reportérem a korespondentem pro zahraniční agenturu. Fotbal sleduje odmalička, jeho nejstarší vzpomínkou je zápas Slavia –LIAZ Jablonec, který skončil vítězstvím domácích 7:1.
Studoval pedagogickou fakultu na JU ČB, obor čeština-výtvarná výchova. V roce 2006 se začal věnovat grafickému designu, který ho vždy zajímal. Začínal v grafickém studiu tiskárny Protisk, od roku 2008 pak působí jako grafik na volné noze – především v Praze. Podílel se na zakázkách pro firmy jako Telefónica O2, Česká pojišťovna, Adidas, Greenpeace, Oriflame, automobilky Audi a Volkswagen atd. Později se začal věnovat také webové grafice.