Zrušte smutné střelce

Je to asi jediná věc, kterou lednímu hokeji závidím. Když padne gól, má vždy šťastného autora. I kdyby se puk odrazil po deseti karambolech, někdo ho vždycky do pohybu uvedl. Fanoušci oslavují střelce, mohou skandovat jeho jméno, statistici přidávají další zářez.

To ve fotbale není. Tam se mi někdy zdá, že statistici se přímo těší na to, aby mohli zvolat: „Ano, je to vlastní branka!“ A koho máte oslavovat. Smutného střelce. Jednou si pamatuji, že fanoušci Slavie to v Edenu udělali a opravdu oslavovali autora vlastní branky. (Pokud si dobře vzpomínám, byl to David Hubáček.)

Situace bývá někdy vyšperkována tím, že někdo branku za vlastní považuje a někdo ne. Pak uplynou léta a šťastný kanonýr míří k metě stého gólu. Ale který to bude? Když to je v každé databázi úplně jinak.

Pokud to vezmeme vážně, je to tak, jako s hraním při ofsajdu. Vlastní je takový gól, který si nešťastník vstřelí na základě vědomého hraní míčem. Když vás někdo napálí do zad a vy ani nevíte kdo, tak vám zápis do střelecké tabulky nehrozí. Chraň vás fotbalový bůh, pokud ale do střely strčíte nohu nebo hlavu.

Na Letné v pondělí byly k vidění nakonec vlastní góly dva. Ale pokaždé na nich měl velký podíl někdo jiný. Kdyby záleželo jen a jen na mne, udělal bych to jako v hokeji. Ať statistici prozkoumají, kdo měl na takovém gólu největší zásluhy. Smutní střelci se zlobit nebudou.

FOTO: Milan Nitranský se právě chystá vstřelit si vlastní gól. Nebo ne? CZECH 4 SPORT