Zimní pauzu nebrat…

foto: Ondřej Zlámal

Nemám rád zimní pauzu. Tu fotbalovou. Jako hráč i jako fanoušek. Během ní se trápím. Naštěstí už brzy se u nás zvedne jarní ligová opona a na fotbalová jeviště vyběhnou první borci. Ti nejlepší pojedou v červnu do Francie. Máme se na co těšit.

Většina amatérských fotbalových soutěží se k zimnímu spánku uložila v polovině listopadu loňského roku. Když jsem se dozvěděl, že k dalšímu mistrovskému zápasu nastoupíme až o prvním dubnovém víkendu, udělalo se mi nevolno. Čtyři a půl měsíce budou střelky ležet na půdě…

Ano, člověk si na chvíli rád oddychne od pravidelných tréninků, cest k zápasům a nekonečným rozborům příčin neúspěchu i úspěchu, jenže jakmile se svalstvo začne obalovat vanilkovými rohlíčky a bramborovým salátem, začne fotbal bolestně chybět.

Náhražku v podobě sálové kopané nemusím kvůli bolavému kolenu, umělou trávu „nežeru“ a běhat po kopcích mě nebaví – nejsem maratónec, jsem fotbalista a chci míč pěkně do pacičky. Jo, v uších mi zvoní zažité fotbalové pravdy, že ze zimní přípravy žijeme celou sezonu, že je to nutné zlo, že ..bla bla bla. Dejte mi balon a jděte se radovat, říkával už Pepi Bican. No jo, jenže na zmrzlé trávě pod sněhem to jde jaksi ztuha.

Mraky nad zataženou fotbalovou oblohou na začátku ledna lehce rozehnaly prvoligové mančafty na startu příprav. Shánění posil, zbavování se nepotřebných, spekulace – cirkus jménem fotbal se vrací. Díky bohu! A po větších kapkách!

Prakticky za měsíc se ve Štruncových sadech, na Letné, v Edenu či U Litavky znovu kopne do ligového míče a po jarním sprintu se začneme chystat na vrchol sezony – EURO ve Francii. V tu dobu už kopačky znovu obujeme i my amatérští fotbalisti. Nemůžu se dočkat a troufnu si říct, že jste na tom úplně stejně. Zimní pauzy nebrat.