Opravdu nám nalosovali ty nejsilnější soupeře?

foto: Ondřej Zlámal

„Rozhodne momentální forma, turnaj se hraje na konci sezony,“ řekl k losu EURA 2016 Petr Čech. Přesně tak. Jednoduchá a moudrá pravda, zbytek úvah je společenská konverzace.

Trenéři si navzájem pochválí svá mužstva, zavzpomíná se, kdy se spolu některé týmy střetly naposledy, jaká to bude zábava, až si zahrají zase.

Trenér Pavel Vrba ukázal znovu svůj přehled a odhad – trenérovi Turecka Fatihu Terimovi  řekl po zápase na Letné, že se potkají v Paříži. A je to tady, uvidí se i v Lens. S trochou nadsázky se dá poděkovat i Antonínovi Panenkovi, který si přál nabitou skupinu a v deníku Blesk dokonce čekal takový naschvál, že nám nalosují Turky.

Los člověk neovlivní. (Teda, pokud si ho nenacvičí, ale bavíme se o normálním fotbalovém světě.) Pokud chcete na jakémkoliv turnaji uspět, na silné soupeře narazíte dříve nebo později. A možná je opravdu lepší do toho vletět hned naplno, než začít třeba se Severním Irskem, které by stejně bylo dobrým soupeřem, akorát by všichni nesmyslně čekali, že to bude po poločase o tři góly pro nás.

Něco mi říká, že tohle EURO nebude festivalem tradičních gigantů, ale že do závěrečných fází se probojují nečekaná jména. Třeba se nakonec ukáže, že nám vůbec nenalosovali ty nejsilnější soupeře. Takové Rakousko, kde fotbal udělal obrovský pokrok, což už zakusila Viktoria Plzeň. Nebo Island, který má sehraný tým, ten bude pro každého velice těžkým soupeřem – zvlášť pro ty celky, které budou skládat tým z unavených hvězd. A co třeba Wales nebo Belgie?

Uvidíte, řekneme si v červnu!