Snad tam v nebi taky mají přímé přenosy

foto: Ondřej Zlámal

Dlouholetého kameramana České televize Tomáše Cermana fanoušci Slavie asi většinou neznali. Ale pokud se kdy dívali na svůj tým v televizi, byl jejich očima. Byl to člověk, který svojí prací žije, má ji rád, dělá ji profesionálně. Pracovat při zápasech Slavie pro něj byla obrovská prestiž. Když se hrálo za zavřenými dveřmi kvůli disciplinárnímu trestu, těžce nesl představu, že by červenobílé v akci nemohl vidět.

„Ondro, tak co je nového v té naší Slavii,“ zdravil mne pokaždé, jen co mne uviděl. A bylo mu úplně jedno, že mám na sobě oblek svého nového zaměstnavatele a že jsme třeba někde v Plzni a kolem nás procházejí hráči Manchesteru City nebo Bayernu.

Jsou takoví fanoušci, každý klub je má. Mají prostě své barvy celý život v srdci, myslí na ně, všichni o jejich vášni a lásce vědí. A každý klub – nejenom Slavia – si je musí vážit zlatem.

Naposledy jsem ho viděl v Chomutově na futsale. Dělal jsem online přenos u stolku časoměřičů a on naproti za svojí kamerou. Když mířila na mne, nevím, co mne to napadlo, zamával jsem mu. Zvedl mohutnou ruku za kamerou a pozdravil mne. V životě by mne nenapadlo, že to jsme se právě jako dva slávisté a kamarádi rozloučili na vždycky.

Tragická nehoda při přenosu z ledního hokeje Tomáše stála život. Nechápu, nemůžu tomu uvěřit.

Chtěl bych fanouškům na Tribuně Sever poděkovat, že se s ním při zápase s Brnem rozloučili. Zasloužil si to. Jen mi řekněte, s kým si budu teď na stadionu, když potkám skupiny kameramanů povídat o tom, jak to ta Slavia hrála s Brnem…snad to tam někde nahoře dávali taky.