Pro pamětníky: Když Schumacher nefauloval Battistona

„Viděl jsi, co udělal ten německý brankář?“ zeptal se mě 9. července 1982 pan Čížkovský, který na nádraží v jedné jihočeské vísce prodával noviny. Celkem mne potěšilo, že místní fotbalový odborník hodlá prodiskutovat zákrok Toniho Schumachera na francouzského útočníka s jedenáctiletým klukem. Ještě větší radost mi udělalo to, že mi jako důchodce schoval tehdejší Československý sport a že si nebudu muset do svého sešitu vystřihávat report ze semifinále mistrovství světa 1982 z Rudého práva, kterého bylo tehdy na trafikách vždycky dost.

 „Nejbrutálnější  faul XII MS zůstal nepotrestán. Francouzský reprezentant po něm skončil v nemocnici s otřesem mozku a dvěma vyraženými zuby,“ psal tehdejší Sport, který se pustil do rozhodčího Charlese Corvera, že neodpískal penaltu a západoněmeckého gólmana nevyloučil.  Francouzi pak padli na penalty a do finále šla NSR.

Proč vlastně o tom píšu? Tak nějak od té doby totiž nejsem při soubojích hlavičkujících a střílejících útočníků a brankářů úplně na straně gólmanů.  Mají velkou výhodu, že hrají rukama, a nemyslím, že mají právo všechno před sebou zbořit, když se k míči nedostanou včas.  Nebo do střílejícího hráče neopatrně zajet.  

Zákrok Filipa Rady na Aidina Mahmutoviče nebyl ani zdaleka tak brutální jako ten dávný Schumacherův a neměl naštěstí ani podobné následky. Přesto jsem si ráno ve Sportu, který jsem tentokrát sehnal normálně nad pultem, přečetl s očividnou radostí vyjádření předsedy pravidlové komise Jiřího Kureše: „Když někdo napřed hraje míč, neznamená to, že nemůže k faulu dojít. Je to stejné jako když obránce jednou nohou vypíchne míč a druhou protivníka zasáhne. Akorát brankář smí hrát rukou.“

Jiří Kureš také vysvětluje, že gólman žádné „výsady“ v pokutovém území nemá a jeho zákroky se posuzují stejně jako u hráče v poli. Kéž by to pomohlo a podobných střetů bylo díky tomu vidět co nejméně. Jeden pohled na totálně zbořeného Battistona za život mi stačil.