Pardubické zmrtvýchstání

foto: @0Anet0 (twitter)

,,Šéfe, tohle nejde. Musím to obměnit."
,,Zbláznil ses? Dyť já nemám keš na dobrý hráče." 
,,Uděláme to tak, že vezmeme hráče, co nejsou zas tak finančně nároční ne?"
,,Tak jo, ale půjde to za Tebou!"

Asi takhle vypadala konverzace trenéra Miloše Holaně s generálním manažerem týmu Dušanem Salfickým po konci sezony, kde se Pardubice horkotěžko zachránily až v následné baráži.
Na začátku přípravy na ledě pak Pardubice vyzkoušely něco, co v českém hokeji nemělo obdoby. Tzv. "try-out", kde vyřazovali hráče, co přišli do Pardubic na zkoušku a nezaujali. A kdo zaujal, ten mohl i nadále v týmu být.

,,Uděláme try-out. Podíváme se na ty hráče. A podle toho to vhodně složíme."
,,Trenére, určitě víte, co děláte?"
,,Vím!"

Miloš Holaň jako trenér byl pro Pardubice trefou do černého. Obměnil původně ztrápený tým v tým plný charakterů a bojovníků, kteří se za žádnou cenu nevzdávají. Tatam je tým, který působil bezradně a nehrál hokej pro oko fanouška. Pryč jsou doby, kdy bývalý trenér Rohlík ani nevěděl, že má na papíře Rolinka ve druhé lajně.

Tým si sedl. V době menšího propadu formy nepanikařil, jel si to svoje a šlo to správným směrem. A teď tady mají velkou odměnu. Sedmý zápas čtvrtfinálové série s Třincem, což je, pro většinu fanoušků nadplán.
Zásadní změna filozofie a třesk po neúspěšné sezoně byl logický. Loni Pardubice ani nepřipomínaly nějaké hokejové mužstvo a lepší hokej by v tuhle chvíli možná hrál i tehdy druholigový Vsetín. Miloši Holaňovi se povedlo tým nastartovat. Rozumně mužstvo vybudovat a dát mu ten správný řád.

A největší rozdíl? V celkovém pojetí a odevzdání se na ledě. To musí být nejen z televize, ale i z tribuny vidět. Podceňovaná pardubická parta dokázala snad nemožné. Řada fanoušků je tipovala na udržení se v nejvyšší soutěži, pár lidí tušilo překvapení v podobě předkola a nakonec urvali první šestku.
Důležitá je také atmosféra okolo klubu. Za tuhle sezonu je úplně jiná, než byla dřív. Je to důležité i pro hráče samotné. Fanoušci je nastartovali a oni nastartovali zas je. Nastartovali víru v lepší zítřky. V to, že už se žádné zachránářské boje uskutečňovat nebudou.

Pardubice mají také hráče, na které se můžou opravdu spolehnout. Od brankáře Kacetla až po útočníka Sýkoru. Především je třeba ale poznamenat, že ten tým je týmovější a nesází jen na individuality. Jasně, Petr Sýkora je v očích každého fanouška ten rozdílový hráč, ale ani zdaleka to není letos jen o něm. 

Mix mládí a zkušeností. To je soupiska Pardubic. Z dravého mladí excelují například Martin Kaut a Patrik Poulíček. Dva hráči, kteří se podle mého názoru přibližují k nominaci na Mistrovství světa v Dánsku, kam by je trenér Jandač měl rozhodně vzít.

Ze zkušených neboli důležitých hráčů pro tým je třeba vyzdvihnout Rostislava Marosze. Po odchodu právě ze Třince našel mužstvo, které mu sedlo. Táhl Pardubice do čtvrtfinále. Jeho bodové příspěvky mužstvo do něj nasměrovaly. Za 38 zápasů v základní části 12 gólů a 15 asistencí.

Nebo třeba obránce Trončinského. Z fanouškovského pohledu jednoznačně jeden z nejlepších beků v extralize. A pokud ne defenzivních, tak ofenzivních určitě. V základní části nasbíral jako bek úctyhodných 38 kanadských bodů a z toho měl 31 asistencí! Skoro by se řeklo - fotbalovou terminologií - že je to ideální tvůrce hry pro jakýkoliv ofenzivně laděný tým.

V play-off začal Pardubicím i výtečně chytat brankář Kacetl. Bohužel sedmý čtvrtfinálový zápas na ledě Ocelářů mu nevyšel. Čtyřikrát inkasoval a musel přepustit místo mladému Kloučkovi. Třineckou palebnou sílu ovšem nedokázal zastavit už ani on.

Tak třeba za rok. Teď si všichni budou muset dát na utišení bolesti perníček. A zjistit, jak je možné, že třinecký Cienciala proti nim dokázal přepisovat rekordy.