Odcházení Davida Hubáčka

foto: Ondřej Zlámal

Většina mazáků poslední mistrovské slávistické generace pomalu opouští ligová bojiště. Skončil Vladimír Šmicer, Stanislav Vlček, Martin Vaniak, Erich Brabec, v divizi dohrává kariéru Zdeněk Šenkeřík.

Se svým návratem do ligy nepočítal ani David Hubáček. Jak to tak ve fotbale chodí – nikdy neříkej nikdy. V dresu nováčka začíná sbírat další starty, byť jako náhradník pro poslední minuty. V Ďolíčku vyběhl na trávník a byl konec, sotva se rozhlédl, na Letné odehrál asi deset minut.

Přivítání ale stálo za to. Jakoby si ochozy chvíli uvědomovaly, kdo to vlastně za stavu 0:3 nastupuje. Pískot se snesl ze všech stran a k tomu protislávistické skandování, které je ostudou naší ligy. Podobné jako jiný David z Plzně to Hubáček pěkně schytal. Přitom zcela nekonfliktní a ničím neprovokující obránce nikdy nevyhledával pozornost médií, natož aby se pouštěl do nějakého hecování za hranou.

„Beru to jako poctu, asi jsem tu zanechal nějaké stopy,“ usmál se tomu po zápase se svým naprosto neměnným klidem. „Bylo by horší, kdyby si mne nepamatovali.“

Je to trochu absurdní situace. Ale někdy pískot může opravdu být poctou a uznáním. Jsem si jistý, že při zápasech se Slavií se "Hub" dočká i pozitivního ocenění jeho dlouhé pokorné kariéry.