O autocenzuře v českém fotbale

Fotbal hraje 22 hráčů na hřišti a právě tam by se mělo rozhodovat. V poslední době jsme ale svědky toho, že ne vždy tomu tak skutečně je.

V jednadvacátém století si musíme uvědomit, že souboj týmů už se zdaleka nevede jen na hřišti, ale také v mediálním prostoru a na sociálních sítích. Zkrátka všude, kde je to možné. I tady se totiž dají nasbírat bodíky, které v konečném součtu mohou hrát rozhodující roli.

V české nejvyšší soutěži to pak vypadá, že všechny týmy jsou si rovny, některé však rovnější. Konspirátoři v tom mají jasno; za všechno může korupce. Ale podle mého názoru by pravda mohla být i daleko jednodušší. Ale možná o to děsivější.

Nepodléhají rozhodčí jakési autocenzuře? Respektive nepodléhají tlaku, který na ně v mediálním prostoru vytvářejí jednotlivé kluby a jejich čelní představitelé? Trenér jednoho týmu si třeba na twitteru posteskne, že liga je vlastně rozhodnutá a hned tu máme "nápravu poměrů" od agilního sudího, který tím chce dostát "spravedlnosti".

Možná jsme tedy "pouze" svědky toho, že naší ligu pískají někteří snadno ovlivnitelní jedinci. Ti jsou pak logicky pod tlakem především těch týmů, kterým se dostává v (nezávislých?) médiích největšího prostoru. A není tahle případná nekompetentnost ještě horší, než cílená korupce?