NOVÁ HVĚZDIČKA NÁRODNÍHO TÝMU - LIBOR ŠULÁK

V duchu si to představte: Jste hráč, o kterého v Česku nikdo nezavadí, hrajete za Znojmo a jednou odpoledne vám zazvoní telefon.

Na druhé straně Josef Jandač, kouč národního týmu ČR. Vy tomu nevěříte, myslíte si, že je to nějaký podvodník, který se za trenéra vydává, nebo, že se z vás někdo dělá legraci. Druhý den ale zjistíte, že máte další nepřijaté hovory od stejného čísla. Podíváte se na internet a svoje jméno skutečně najdete na soupisce národního týmu. V tu chvíli se snažíte dovolat kouči zpátky. Pak už je to jako na kolotoči – reputace letí vzhůru, až na světový šampionát dospělých, ve kterém prorazíte. Na stole vám přistane nabídka hrát v NHL - konkrétně z Detroitu, tzv. HockeyTownu, kde se Češi (například Petr Mrázek, Jiří Hudler a Jakub Kindl.) výrazně zviditelňovali.

Jeden takový příběh se stal třiadvacetiletému dlouhovlasému chlapíkovi, který svou kariéru mezi dospělými začal v Chomutově. Přešel do Znojma, kde začal hrát natolik dobře, že se dostal až do hledáčku reprezentačních trenérů.

"Haló, tady Pepa Jandač. Libore, jsi připravený přijet na sraz?" - asi takhle vypadala první otázka trenéra Josefa Jandače v únoru 2017 před prvním srazem reprezentace v době přípravy na světový šampionát.

V českém hokeji se říkalo, že hledáme ofenzivní beky. A současnému vládci české střídačky Josefu Jandačovi se jednoho takového povedlo najít. Libor Šulák odehrál ve Znojmě dvě povedené sezony. Celkem odehrál 106 zápasů, vstřelil 16 branek a navrch si připsal 30 asistencí. Na obránce opravdu dobrá vizitka.

Ofenzivně laděný bek si svou reprezentační premiéru připsal v přípravě s Norskem, který reprezentace vyhrála 4:0. Nejen trenéru Jandačovi se líbil. Jeho forma vygradovala na Carlson Hockey Games a tak putoval zaslouženě do Paříže bojovat o místo v sestavě. Tam odehrál dva zápasy - se Švýcarskem a s Ruskem.

Jeho hra přináší spoustu momentů, kdy i trenérům hrůzou vstávají vlasy na hlavě. Jeho způsob hry už je takový. Je mobilní, má dobrou střelu, často zariskuje, hraje víc dopředu.

Ve středu i ve čtvrtek, kdy omlazený národní tým hrál se Slovenskem, se ukázalo, že Šulák roste v oporu Jandačova souboru. V obou zápasech byl jedním z nejlepších. Hrál správně drze, nebál se, byl aktivní a kdo viděl, ten musel uznat, že tento hráč by měl mít v národním týmu své stálé místo. Upozornil na sebe netradičně i tím, že dokázal zlomit rovnou dvě hokejky v jednom zápase.

Reprezentační trenéři Jandač, Špaček, Prospal a Kalous se nebojí dávat šanci neokoukaným tvářím, které fanoušci neznají. To je jedině dobře. Zejména pokud si udrží výkonnost a reprezentační pozvánky jim budou chodit i dál, lidé se vyvolávat jejich jméno rádi naučí. Hokejové fanoušky v Česku obecně víc zajímá, jak si hráč z NHL povede v reprezentaci, než to, jak si vedl/vede v NHL.

Libor Šulák odehrál od března 2017 až do srpna 2017 v reprezentaci celkem 14 zápasů, nasbíral 7 asistencí, ale ještě nevstřelil žádný gól. Ve středu proti Slovensku k němu měl blízko. V samostatném úniku zkoušel kličku, ale proti Konrádovi v brance Slovenska úspěšný nebyl.

NHL. To je sen pro každého hráče. Každý chce hrát s těmi nejlepšími hráči a to platí i pro něj. V květnu po MS k němu přiletěla dvouletá smlouva z Detroitu. Z hráče, který měl přání, odehrát si alespoň jeden zápas s Norskem v březnové přípravě se stal hráč, který se pere o svou šanci dostat se do NHL a ukázat, že jeho velká pohádka, která se během půl roka mění v neuvěřitelný hokejový příběh, nekončí. Rozhodne zářijový hlavní kemp, kde může ukázat, proč by měl být v týmu. A když se mu to nepovede? Případné angažmá ve Finsku je pro něj ideální. Navíc kdo by nechtěl hrát na olympiádě, kde budou chybět hráči z NHL? Z Evropy se tam může dostat a na Red Wings ještě víc zapůsobit. Záleží na něm, jakou cestou se vydá. Má dobře našlápnuto.