Nejhorší jsou trpaslíci

foto: CZECH 4 SPORT

Vzpomínám si, jak jsem jako malý kluk šel se svým tátou na zápas naší reprezentace s Lucemburskem. V novinách tehdy psali, že hrajeme s trpaslíkem. Na Strahově jsem si před zápasem četl v programu o tom, že nebozí trpaslíci mají jenom sedm vítězství v historii. Moje dětská představivost utrpěla hodně velké zklamání, když pak na plochu nastoupili v červených dresech fotbalisté normálního vzrůstu. Československo tehdy vyhrálo 3:0.

Že to s trpaslíky není sranda se ale ukázalo později. Pamatuji si na prohry s Maltou, na remízu 1:1 na Istandu v roce 1981, na remízu s Kuvajtem na MS 1982.

V červnu roku 1995 to přišlo, budoucí stříbrní medailisté z Anglie prohráli v kvalifikaci 1:0 i v tom Lucembursku. 

V novinách se začaly postupem času objevovat titulky: Není fotbalových trpaslíků. Asi je to tak, vyrostli všichni.

Dát dohromady fotbalový tým není tak složité, zvlášť když v dnešním svobodném světě se lidé hodně stěhují a vždycky se dá objevit nějaký ten děda, který něco s danou zemí měl společného. Třeba i v tom několikrát zmíněném Lucembursku už mají fotbalové mládežnické akademie, nedávno jsem viděl jejich U17 porazit 3:0 Litvu. Příděly už dostává pravidelně jen Andorra, San Marino a nově možná ještě Gibraltar.

Lotyšsko taky není žádný trpaslík. I když některá čísla z přehledu, který dostali novináři na tiskové konferenci v Edenu, by sice mohla někoho k takovému závěru vést. V Lotyšsku mají 141 profesionálních fotbalistů, v celé zemi žije jen dvakrát tolik obyvatel jako v Praze. Holanďani s nimi zatočili a dali jim šestku. Ale jejich reprezentace už hrála na EURO, remizovala s Tureckem.  Budou klást odpor.

Přesto si myslím, že naše reprezentace tento zápas zvládne. Jak říká odvěká fotbalová pravda: hlavní jsou body. A ty se započítávaly vždycky stejně. A Češi už jsou z historie poučeni. A hlavně nikdo ani náznakem během celého týdne vůbec nevypadal na to, že by se chystal něco podcenit. Trenér Pavel Vrba vůbec ne.