Na Lize mistrů v Kyjevě

Je smutné, že když se chcete podívat na Ligu mistrů, nepovede se vám to v Praze nebo v Plzni, ale musíte se – vlastně shodou okolností – octnout takhle v úterý večer v Kyjevě.

Je ale veselejší, že lístek na zápas místního Dynama s Neapolí stojí v přepočtu necelých 140 korun. V zemi, kde důchod činí 1500 korun, průměrný plat 6500, kde na silnicích často chybí asfalt a kde se do pokladniček vybírají drobné na vedení války na východě ovšem celkem pochopitelné.

A je veselejší, že si pak sednete, vlastně kam chcete, třeba i na lepší místa, protože to nikdo nekontroluje, a i když přijde bratru 35 000 lidí (a s úvodním hvizdem se spolu s hlasatelem sborově pozdraví „Sláva Ukrajině – Hrdinům sláva“ – pozdravem, který zpopularizovala revoluce na přelomu let 2013 a 2014), NSC Olimpiyskiy jich pojme dvakrát tolik.

Mimochodem, 35 tisíc lidí na jednom místě by mohlo znamenat velký problém pro kyjevské metro, které je k prasknutí narvané prakticky v jakoukoli hodinu. Proto podzemka na stanici přímo u stadionu už dvě hodiny před zápasem preventivně nestaví a po závěrečném hvizdu do ní taky nenastoupíte, před vchodem je kordon vojáků a jděte pěšky.

Dynamo má na stadionu i vlastní muzeum – jednu místnost s plakáty na stěnách, několika popisky, dresy a poháry. Nic, co by Slavia nebo Sparta nedokázaly vymyslet a vyrobit prakticky za víkend (samozřejmě vyjma dvou pohárů za vítězství v Poháru vítězů poháru).

Dynamo má samozřejmě i vlastní fanshop, který by pro změnu mohl být muzeem postsovětského nevkusu. Mám rád fotbalové dresy, klubová trika a šály a pěknou sbírku jich vlastním, letošní dres Kyjeva s folklórními motivy na límci a kolekci evidentně inspirovanou tradičními ukrajinskými košilemi jsem ale – ač nerad – byl nucen vynechat.

Sbírám rovněž programy z jednotlivých zápasů. Škoda, že v Kyjevě takový program není nikde k dostání. Na rozdíl od slunečnicových semínek. Ty nabízejí bábušky se šátky na hlavách kolem celého stadionu. Po tunách.

Během zápasu se tak chroupou semínka, plivou slupky, nadává se (Dynamo hrálo „zanďoura“, dostalo dva ulepené góly po chybách obrany a navíc velkou část zápasu zůstalo v deseti po dvou žlutých kartách za filmování) a pije se. Na stadionu je sice k dostání jen nealkoholické pivo, většina návštěvníků ale navzdory kontrolám disponuje slušnou zásobou nejrůznějších lahviček a placatek.

Jinak se fandí celkem mdle a po konci se na nic nečeká a jde se poklidně domů.

Zřejmě mají Ukrajinci větší starosti, než je jeden prohraný zápas…