Má se hráč přiznávat? Určitě to není tak černobílé…

Každý, kdo hrál fotbal, se s takovou situací setkal. Rozhodčí právě udělal špatné rozhodnutí. Hráč to ví, že míč do autu poslal on, nebo si je jistý, že nebyl faulovaný. Takových situací je v zápase někdy i víc, rozhodčí jsou jenom lidí.

Hráči, kteří v takové chvíli sudího verdikt otočí, jsou oceňováni za gesto fair play. A po právu, je to jistě chvályhodné. Zvlášť pokud to je ve vypjaté chvíli, jako to teď udělal jihlavský Antonín Rosa v epojisteni.cz lize.

Ta situace ale není zdaleka ta černobílá, jak se zdá. A to zejména pokud by všichni vystartovali na hráče, který by se v takové situaci nepřiznal.  A tady má pravdu i Michal Bílek.

Je to přece práce rozhodčího, aby utkání řídil, nikoliv hráčů. Bez rozhodčího se dá hrát pro zábavu někde na plácku, kde o nic nejde. Ale i tam určitě každý zažil nějakou tu hádku.

Navíc hráč mnohdy sám některé situace ve hře posoudit nedokáže. Nevidí zákrok soupeře, který ho třeba nějakým způsobem ohrožoval. Neposoudí ofsajdovou situaci, protože nemá v zorném poli všechny hráče.

A co když už podobná situace v utkání byla a soupeř reagoval jinak? „Vy jste to taky nepřiznali!“ Kolikrát jste už takový argument slyšeli. Navíc fotbalista v tu chvíli ohrožuje výsledek nejenom svého snažení, ale celého týmu. Přizná se a soupeř to pak v podobné situaci neudělá. Těžko říct, ale asi je pochopitelná i ta druhá reakce, kdy prostě nechá celou věc na muži s píšťalkou.

Nemám nic proti sportovním rytířům a fair play, to chraň bůh. Vážím si takových lidí. Ale utkání má řídit rozhodčí. A ještě lépe videorozhodčí. Ten by jistě sejmul i z fotbalistů rozhodování v hodně složité situaci, která vůbec není tak morálně černobílá, jak by se na první pohled mohlo zdát.