Blogy

Le Rendez-Vous Tomáše Rosického

Ondřej Zlámal | 02.06.2016

foto: Ondřej Zlámal

Stál jsem při přáteláku s Maltou v Kufsteinu kousek od postranní čáry. Od prostoru, kde se pohyboval při hře Tomáš Rosický, jsem byl pár metrů. Slyšel jsem každý jeho pokyn. Kapitán dirigoval spoluhráče, rozdával přihrávky, určoval směr hry. „Já tu nemůžu mít dva!“ křičel při soupeřově vhazování. Když se mu kolmice do běhu nepovedla, hlasitě si to vyčítal.

Energie, která z něj na hřišti vyzařovala, byla přímo hmatatelná. Takového Rosického reprezentace potřebuje, Plného nápadů a chuti hrát bez obavy z dalšího zranění. Nemohu se zbavit dojmu, že takových hráčů, kteří umí fotbalu dodat tvůrčí rozehrávku, už opravdu moc není. Jednou na něj budeme vzpomínat.

Když jsme druhý den natáčeli s každým hráčem klipy pro televizní přenosy z Francie, živě se zajímal o to, jestli někdo domluvený řád neporušil a ostatní pak nemuseli čekat. Jako správný kapitán chce mít v týmu pořádek.

Stejně jako Míra Bosák jsem nabil dojmu, že dnes už bývalý hráč Arsenalu cítí za tým velkou zodpovědnost. Stačilo si s ním chvíli povídat.

Často se říká, čeho všeho mohl český kapitán dosáhnout, kdyby nebylo těch mnoha zranění. Třeba právě teď, odpočatý a uzdravený, cítí, že by ještě jednou mohl něco velkého s nároďákem dokázat. Teď ve Francii. Dávat takové góly jako proti Rusku. Být tím pravým dirigentem týmu. Snad už si všechnu tu smůlu se zraněními vybral.

Kdybych nebyl takový neznaboh, tak snad dojdu do kostela zapálit za jeho zdraví na hřišti svíčku.