Kolo pro trenéry

foto: Ondřej Zlámal

Pátečním zápasem Plzně s Duklou na pražské Julisce začala nejvyšší fotbalová soutěž. A po prvních pěti zápasech prvního kola můžeme soudit, že favorité nezahálejí. I když jen někde. Plzeň přetlačila Duklu, Liberec jen tak tak zdolal Karvinou a Spartě přinesla výhru dvojice afrických borců s puškou, kteří chtěli lovit opavskou hladovou zvěř. Zápasy, které jsem viděl, měly ovšem jednu společnou perličku. Ve všech rozhodly skvělé tahy trenérů.

Plzeň ukázala bojovnost, Dukla rychlost a přímočarost
Plzeň byla v prvním poločase v módu z jara loňské sezony. Nedá se říct, že by jen bránila, optický tlak měla, ale nevytěžila z něj nic. Tři další vážnější tutovky, které byly zapříčiněné spíš chybami obrany Dukly, jim vychytal syn trenéra Petra Rady. Druhý poločas byl od ní výrazně lepší, byla tam větší bojovnost, větší hlad se prosadit a v podstatě čím dál víc kontrolovala hru. V dresu Plzně výrazně zaujal Řezníček. Po jeho příchodu se ofenziva zvedla a první i druhý gól padl po jeho akci. Řezníčkovi se výrazně otevírá cesta k tomu, aby se stal klíčovým mužem Vrbovy party.

Napíšu jméno, které mě zaujalo a tady bych prosil neplést si ho s hokejovým obráncem Milanem Douderou, který háček nad "e" nemá. David Douděra ukázal rychlost. Má výborný tah na branku a umí si vybrat místo ve vápně. V Dukle roste hráč, který může být v budoucnu velkou hvězdou ligy. A Dukla? Ukázala dravost, rychlejší defenzivní linii. Lepší systém v ní. Po odchodu Kušníra s Jiránkem byla výrazně organizovanější. Poté, co Pavel Vrba nasadil ale hru na dva útočníky, rozpadla se hra Dukly úplně. Při úplném zalezení do šnečí ulity nejde čekat, že se to ubrání na 0:0. Mistr, a to teď nemluvím o Karlu Gottovi, to neměl jednoduché.

Hornyák zabodoval na úvod
Liberecký trenér Zsolt Hornyák na úvod na lavičce zabodoval. Jeho tým se prezentoval sympatickým útočným fotbalem, kterému opravdu chybělo jen to, aby z těch centrů, co lítaly do vápna vytěžil minimálně tři góly. V zápase, kde se výrazně hrálo jen na bránu Martina Berkovce, nakonec musela rozhodnout standardní situace a žolík Pázler. Už v prvním poločase měl Liberec obrovské šance, ale pokaždé ztroskotal na Martinu Berkovcovi, který byl nejlepším hráčem Karviné. Z individualit mě u Liberce zaujal zejména Jakub Pešek. Rychlý, drzý, nebál se zkoušet některé věci individuálně. Na hráči, který přišel ze druhé ligy, nebylo ani poznat, že hrál o soutěž níž. Hrál jako kdyby nedávno působil v nějakém evropském velkoklubu.
Karviná pod Ještěd přijela taktéž s novým trenérem. Ovšem Roman Nádvorník nemohl být spokojený. Jeho tým se celý zápas bránil a příležitosti k protiútokům nedotahoval do konce. V jedné velké šanci mohl být i Wágner, ale podklouzl. Směrem dopředu musí Karviná přidat. Tohle byl tým zralý spíše na skupinu o záchranu, než na tým, který by chtěl hrát okolo 10. místa. Prezentace ofenzivní části dala vzpomenout na Slavii z roku 2014 pod Alexem Pastoorem. Podobně jalová hra nemá šanci.

Hapalova taktika Opavě nesedla
Dost často se probírá opavská organizace hry. Jasně, byla výborná. Skuhravého parta doopravdy na Letné nezklamala. Hrála odvážně. Sympaticky. Jen jí ještě něco k tomu všemu chybí, a to je fotbalová kvalita. Kvalitou samotnou se Spartě vyrovnat nemohla a tím pádem body zůstaly správně na Letné. Velice se mi líbila sparťanská pravá strana Chipciu (v prvním poločase nejrychlejší hráč Sparty) - Ben Chaim. Tihle dva si rozuměli a velice mě překvapilo, že se Ben Chaim výborně začal vracet do defenzivy. Jestli je tohle to, co posune jeho výkon nahoru, tak klobouk dolů před Pavlem Hapalem, že ho k tomu dokázal přesvědčit. Za bojovnost palec nahoru.
Nováček nevypadal zle. V rozmezí 10. a 30. minuty opravdu Spartu přitlačil. Vytvářel si centry a tlak. Ovšem centry nenacházely často příjemce a většina míčů končila ještě před vápnem. A teď důvod opavské prohry, o kterém začnu mluvit: Výborný Hapalův čich na taktiku. Sparťanský trenér naprosto správně zvolil rozestavení s jedním útočníkem. Posunul Stanciua na střed a ucpal ho. Při rozestavení Opavy tím tak vymazal ze hry klíčové hráče Kuzmanoviče a Zavadila. Nic proti Zavadilovi. Na své poměry předvedl ve 40 letech hodně dobrý výkon, ale na sparťanskou taktiku jeho dlouhé přihrávky dopředu tentokrát neplatily. Tudíž Opava musela později často hrát z křídel a tím pádem funkčnost její hry šla postupem času dolů. Sparta posléze okolo 60. minuty výrazně přidala. Trenér Hapal si všiml fyzického odcházení opavské defenzivy a proto na ní vyslal čerstvého Tetteha. Nemýlil se. Spartě se hra na dva útočníky v téhle fázi zápasu vyplatila a zaslouženě získala tři body.