Když se nehraje fotbal...

foto: FOTO: Ondřej Zlámal

„Ještě tohle nám k tomu všemu scházelo,“ povzdechla  si moje kolegyně, řecká novinářka, se kterou jsem se seznámil na UEFA EURO 2012 na zápase naší reprezentace, když jsem si s ní včera na chatu rychle vyměnil o aktuálních problémech pár informací.

„Nehraje se, protože vláda věří, že týden bez fotbalu situaci uklidní,“ dodala, ale sama si netroufala odhadnout, kdy se v letošní sezoně už potřetí přerušená soutěž rozběhne.

Musí to být deprimující pocit. V Super lize už platí tvrdé opatření, že hostující týmy nemají na stadionech fanoušky. Ani to nezabránilo řádění fanoušků při derby Panathinaikosu a Olympiakosu, hněv se sesypal na samotný tým hostů.

Řecký fotbal má za sebou i další šílené memento. Při zápase třetí ligy na stadionu zemřel fanoušek. Ani to situaci nepomohlo vyřešit.

Navíc se to netýká jen fotbalu, podobné napětí doprovází rivalské souboje i v basketbalu a volejbalu. „Když PAOK hraje s Olympiacosem, AEK s Olympiakosem, Panathinaikos hraje s AEK,“ vypočítala mi zmíněná kolegyně a s obavami dodala, že si nemyslí, že se to dá jen tak vyřešit.

Tlak na restart řecké nejvyšší soutěže už je obrovský. Jde o hodně, jsou prodána televizní práva, hraje se o místa v kvalifikaci do Evropy.  Kdo ví, co se bude dít. Pokud budou hráči jenom trénovat, nebudou hrát zápasy, napětí ještě vzroste. Navíc za několik týdnů čeká Řeky klíčový souboj kvalifikace v Maďarsku, pokud ho prohrají, bude s jejich kvalifikačními ambicemi nejspíš amen.

Fotbal se nehrál za války, za těch nejsmutnějších okolností. Snad se i v Řecku najde nějaká cesta ze slepé uličky ven.  Přál bych jim to. Ti, kdo mají rádi fotbal, jako moje kamarádka, musí vysloveně trpět.