Fotbalový pátek třináctého

Cítili jste se dnes nejistí? Věříte, že na tom pátku třináctého něco přece jenom je? Nejste v tom sami. Pověrčivost řídí i konání mnoha fotbalistů.

Server UEFA.com přinesl v obsáhlém článku souhrn fotbalových rituálů a zvyků z celé Evropy, které je neradno měnit.  Nad některými zůstává rozum stát, výčet se zdá být nekonečný.

Kolo Touré musí vždy nastoupit na trávník jako poslední ze svého týmu. Při zápase UEFA Ligy mistrů mu to před šesti lety  přineslo pěkné problémy. Jeho spoluhráče Gallase ošetřovali o přestávce v kabině a Touré na něj čekal. Druhý poločas tak Arsenal začal o devíti lidech, když se pověrčivec konečně dostavil na trávník, nafasoval žlutou za to, že vstoupil do hry bez svolení rozhodčích.

Trenér Fiorentiny Bruno Pesaola zase věřil tomu, že písnička, kterou hraje před zápasem v kabině, nosí štěstí, takže když ji zapomněl doma, vyrazil pro ni na otočku na cestu dlouhou 500 km.

Gary Lineker prý nikdy při rozcvičce nestřílel na branku, protože si nechtěl vybrat gól. Trenér Emerich Jenei zase nikdy nedovolil své manželce, aby šla přímo na stadion a přinesla jeho týmu smůlu. I slavné vítězství Steaui v roce 1986 ve finále PMEZ nad Barcelonou  tak musela chudák sledovat v televizi v sevillském hotelu.

V Rumunsku řada trenérů zase věří tomu, že největší smůlu přinese to, když klubový autobus couvá, pokud v něm sedí hráči. Se zařazením zpátečky se musí počkat, až vystoupí. Dinamo Kyjev za vlády trenéra Lobanovského zase nemělo dres s třináctkou. To naopak už zmíněný kouč Jenei se pravidelně ubytovával v hotelu na pokoji s číslem třináct.

A jestli jsem se s pověrčivostí setkal i já u nás v našem fotbale, když jsem pracoval ve Slavii? To víte, že ano. Jedny venkovní dresy, ve kterých se prohrálo gólem v poslední minutě, si už ve Slavii neškrtly a zůstaly uzavřené v bedně navěky.  Do kabiny už je nesměli kustodi ani vzít.

Vzpomínám si na soustředění v Dubaji v roce 2009. Tehdy po naší přípravě trénoval jeden ruský tým, jeho tiskový mluvčí s hrůzou v očích zpozoroval, že máme v týmu fyzioterapeutku. „U vás děvočka v kamándě? U nás eto nevazmóžno.“

Zasmál jsem se. Jakou by nám to mohlo přinést smůlu proboha? Máme dva tituly a chystáme se na kvalifikaci Ligy mistrů, ve které budeme nasazeni.