Fotbal, to je hra!

Taky se někdy zamyslíte, co nás na fotbale všechny tak baví? Čím to je, že už dlouhá desetiletí je to zdaleka nejpopulárnější sport na celé planetě?

Možná, že jeho kouzlo je v tom, že by milion fanoušků vymyslelo milion různých odpovědí. Ten nádherný pocit v té vteřině, kdy váš oblíbený tým vstřelí gól, ten se nedá ani popsat. Napětí, kolem toho, jaká bude dnes sestava, jaké bude rozestavení. Sledování každého útoku, který váš tým rozvíjí. Vzpomínám si, jak se dříve ve starém Edenu křičelo Jedém!!!! Ty obavy, když útočí soupeř, nebo když se kope penalta. Euforie z vítězství na konci, nebo i to samotné zklamání při neúspěchu. Už jenom rozsvícená světla stadionu a přicházející diváci mají neodolatelné, nepopsatelné kouzlo.

Proč to vlastně všechno píšu? Nějak jsem si to uvědomil teď v zimní pauze, když jsem po skončení všech letošních zápasů měl víc času sledovat politické zprávy. Ne že bych to normálně nedělal, ale najednou má člověk víc času nad tím zapřemýšlet.

Žádná zpráva o tom, že nějaký tým prohrál, není tak mrazivá jako tragické informace o teroristických útocích, válce, leteckých katastrofách. Žádný zápas nevyvolá takovou vlnu hádek a nenávisti mezi lidmi v diskusích jako některé politické výroky.

Mám fotbal rád, a jsem pokorně šťastný za to, že tvoří většinu mého pracovního života. Je to totiž krásná hra. Kéž by se v tom novém roce mluvilo hlavně o něm. No řekněte, nemám pravdu?