Dlouhý zimní spánek fotbalového fanouška

Každé zimní období se ten koloběh opakuje; český fotbalový fanoušek si dává od tuzemského fotbalu na čas pauzu a hráči (nejen) našich ligových týmů podstupují náročnou fyzickou přípravu. Po ní přichází start nejvyšší fotbalové soutěže a očekávání fanoušků jsou možná ještě vyšší, než na začátku sezóny. Proč?

Zmlsaný fotbalový fanoušek má totiž v zimním období, kdy je na našich trávnících klid, více času zaměřit se na zahraniční soutěže. A sledováním zápasů anglické Premier League nebo španělské Primera Division dostává na zlatém podnose fotbalové menu té nejvyšší kvality. Snadno pak podlehne dojmu, že podobný zážitek si zaslouží i na tuzemských stadionech.

Jenže kdo někdy opustil pohodlí svého gauče a vydal se za hranice na některý ze zápasů TOP lig, ten si je vědom toho, že kopaná v těch nejvyspělejších fotbalových zemích je úplně někde jinde. V Česku zkrátka v porovnání s těmi nejlepšími pracujeme v rodinných, někde snad i přímo partyzánských, podmínkách.

Nechci tím dělat alibi tuzemským klubům ani hráčům. Jen bych prosil o trochu shovívavosti, až se začátkem jarní části Synot ligy vyběhnou borci ve všech dresech na zdejší oraniště před poloprázdnými tribunami. Ty jsou často zmiňovány jako začarovaný kruh, protože divák prý nepřijde na nekvalitní produkt a ten se zase nedá udělat před prázdnými ochozy.

Buďme tedy coby fanoušci tím, kdo z tohoto bludného kruhu vykročí směrem ke svému klubu a přijďme mu dát šanci přímo na stadion. Odměníme tak nejen hráče, ale v budoucnu možná i sami sebe, protože ti nám to vrátí v podobě vydařených výkonů.