Dětská vzpomínka na Věru Čáslavskou

Jako malý kluk jsem v knihovně našel knížku Mexico 68. Šel jsem se hned zeptat doma, proč se o Věře Čáslavské nikde v novinách a v tehdejším časopise Stadion nepíše, když získala tolik medailí.

Odpověď byla tak silná , že si na ten pocit hrdosti a obdivu v dětské duši pamatuju dodnes. Tu knihu dodnes beru do rukou s velkou úctou.

Normalizace byla odporná a hnusná doba. Na povrch vyplavalo hodně špíny, zbabělosti a  bezpáteřnosti. Každý se s okupací srovnal sám v sobě, někdo našel alespoň trochu statečnosti a sebeúcty. Někdo se vydal bez váhání na kolaborantskou kariérní dráhu. Jako ti soudruzi, kteří  vyloučili olympijskou vítězku ze všech sportovních klubů. Byla to doba, jako když se rýžuje zlato ze zakalené řeky, špína odpadá a objevuje se vzácný drahý kov. Takovým ryzím zlatem byla paní Věra Čáslavská.

Je vlastně krásné, že takoví odvážní a krásní lidé i v takové době žili. Jsou dúkazem, že čest a hrdost nejsou jen prázdná slova. A že se s nimi dá prožit celý život. RIP.